Deset dětí. Sedm dcer a tři synové. Mezi nejstarší a nejmladší dcerou celých 20 let. Vyšli do světa z malé chaloupky, z prostých, obyčejných, chudých poměrů.
Dnes to vyprávění zní skoro neuvěřitelně. O sestrách, co spaly společně v jedné posteli v malé komůrce, o dřevěném polínku v kusu hadérky, které mělo při dětské hře nahradit panenku. O tom, že kdo přišel ke stolu poslední, na toho v neděli, jediný den, kdy bylo maso, jeho příděl nezbyl. O tom, jak se tajně studuje s hlavou pod peřinou při svitu baterky i o tom, jak půlka dědiny pomáhá rodině, jíž shořela střecha nad hlavou nebo jak se utíká do lesů Javorníka před postupující armádou.
Malá chaloupka na břehu Bystřičky a tolik příběhů v ní.
Ty líčené babičkou Staňkou byly vždy barvitě podané. Na některé své sourozence babička vzpomínala s láskou a vděkem, na některé s trochou hořkosti. Na maminku jako na pracovitou, ale životem a péčí o deset dětí sedřenou ženu. Na tatínka jako na přísného, ale čestného a laskavého člověka. Snad mu vyčítala jen, že si za práci neuměl nechat řádně zaplatit a rodina tak často strádala a starší děti nemohly studovat.
V mé hlavě dlouho řada z nejstarších babiččných sourozenců byla „jen jména“, k nimž jsem neuměla přiřadit obličej, byť mi babička opakovaně jmenovala každého z nich na koláži rodinných portrétů zavěšené v chodbě. Ztrácela jsem se v rodinných vztazích a mnoho ze 14 tátových sestřenic a bratranců jsem neuměla přiřadit ke správné rodinné větvi. Až do teď, než babička vyslovila přání, že by chtěla rodinný strom znovu doplnit a přehledně přenést na papír.
No, ono se řekne přehledně. Ale tak rozvětvený strom se na papír přehledně snad už ani přenést nedá. A tak kromě papíru babička dostane i tento jednoduchý web. Ona si s ním asi tolik neporadí, ale věřím, že jí udělá radost vědomí, že všechny zápisky, poznámky a informace, které se nám snaží po mnoho let předávat, najdou ti, kdo o ně budou mít zájem, pěkně na jednom místě.
Alžběta Stanovská Vejrostová, autorka tohoto webu
březen 2026
Data předků rodiny Aloise Štěpána a Marie Anny Koplíkové jsou výsledkem badatelské činnosti Petry Machové Kouřilové, vnučky Ladislavy Kouřilové Štěpánové a Aleše Muroně, vnuka Libuše Michalíkové Štěpánové. Tyto informace publikovali na webu MyHeritage.com. Za jejich práci jim patří velké uznání a dík.
Příhody a zajímavosti z osudů některých předků rodu sepsali do rodopisu Alois a Alena Štěpánovi. Životy svých sourozenců a jejich potomků zase sepsala Stanislava Vejrostová.
Tyto webové stránky si kladou za cíl především přiblížení dosavadních badatelských výsledků a rodopisných zápisů širší rodině. Zároveň jsem chtěla zachytit některé z osobních vzpomínek a příhod líčených dosud žijícími členy rodiny. Prosím proto, buďte shovívaví. Přece jen jsou to v některých případech osobní zápisy a časem možná trochu přibarvené nebo vybledlé vzpomínky babičky a jejích sourozenců.
Pokud máte k obsahu stránek připomínky nebo máte informace, které mohou být doplněny, prosím, kontaktujte mne na emailu stanovska.alzbeta(@)gmail.com.
Stránky nejsou vyhledatelné prostřednictvím vyhledávačů, takže jsou přístupné pouze těm, kdo mají tento odkaz. Prosím, zvažte, jak moc jej budete šířit s ohledem na osobní údaje členů rodiny.
Domek č. 65 ve Chvalčově za potokem získali Alois a Marie Štěpánovi dne 29. září 1921 od otce Marie Štěpánové. Tím byl Josef Koplík, kočí v akciovém pivovaru v Hulíně. Domek měl koupit právě pro svou dceru. Cena domku byla stanovena na 9 750 Kč, z nichž 3 000 měli manželé uhradit v čase podpisu smlouvy, tedy 1. října 1921. Součástí smlouvy bylo zajištění dožití paní Františky Měsícové ve výměnku tohoto domku a následně případné dožití i Josefa Koplíka v tomtéž výměnku po smrti Měsícové. Koplík ale v domku nikdy nežil.
Hned v roce 1923 manželé Štěpánovi domek přestavěli – viz plánky při koupi a po rozšíření v roce 1923. Obytnou místnost rozdělili na kuchyň a pokoj, na místě původních chlévů rozšířili výměnek a přistavěli přístavek. Chlév přistavěli vepředu před výměnek a po plot a cestu. Třicet let pak dům setrval více méně v této podobě. V období před a během druhé světové války přístavek obývala Aloisova sestra Marie Burbilová se svou rodinou.
V sobotu, 30. května 1953, v den, kdy prezident Zápotocký vyhlásil měnovou reformu, o půl dvanácté domek č. 65 vyhořel. V té době pobýval na Chvalčově malý Rostík, synek Rostislava. Se stařenkou byli na Záhumenní, když pak přišli domů, stařenka začala topit v kamnech a kdosi z ulice volal: „Paní mámo, hoříte!“ Podle vyprávění Stanislavy Vejrostové se kolem domku ochomýtal jeden ze sousedů, s nímž byli v té době spory o část hraničního pozemku. Hasiči a někteří ze sousedů se domnívali, že dům podpálil malý Rostík. To však nemohla být pravda, byl celou dobu pod dohledem své babičky. Příčiny požáru nikdy opravdu zjištěny nebyly.
„Z domku zbyly obvodové zdi a nad světnicí a půlkou kuchyně kousek střechy. Tam zůstali tatínek s maminkou, my holky jsme přespávaly u Kuželů nebo u Ulmanů. Sjeli se chlapi z celé rodiny – všichni zeťové – Hynek. Jarda… Lidi byli ochotní a pomáhali. Chlapi zedníci a tesaři Janečka, Charvát, Šurbek,… Dřevo nám dali chlapi, kteří měli les. Třeba od Franty, tatínkova bratra, který dostal les, jsme dostali několik stromů. Dřevo dal i Kotas. Oprava domu šla rychle. Snad za tři týdny jsme se vrátili zpátky domů,“ vzpomíná Stanislava Vejrostová. Po požáru byla dispozice domu výrazně pozměněna – viz plán domu po ohni 1953.
Alois Štěpán v domku na Chvalčově dožil (zemřel 1967), jeho žena Marie Štěpánová (Koplíková) prodala v roce 1972 domek dceři Dáši a přestěhovala se do Bystřice pod Hostýnem k nejmladší dceři Stanislavě. Kolem roku 1991 se Dáša s manželem Emilem do domku ve Chvalčově trvale přestěhovali a žili zde až do své smrti v roce 2009. Dům pak přešel na Dášinu dceru Dagmar (1958), která domek zrekonstruovala společně s manželem Františkem Zádrapou.
V roce 2024 jsme babičce Stanislavě Vejrostové chtěli věnovat obraz jejího rodného domu. Bohužel, přes velkou ochotu mnoha přátel a příbuzných se nám nepodařilo vypátrat žádné fotografie, které by v celkovém záběru zachycovaly podobu domku Na kútku. Na řadu tak přišlo volnější umělecké ztvárnění, ale možná o to bohatší na skrytá sdělení.
Malý domek pod Hostýnem, u říčky a splavu, který dokáže být stejně mírný, jako divoký. Domek plný lásky. Kořeny, z nichž vzešly další velké lásky a velké rodiny. A těch deset stromů na stráni nad domem? Čtyři bratři a šest sester, sourozenci kteří se všichni narodili v tomto malém domě a kteří zasadili další velké stromy života.
Rodinný genealogický web rodiny Štěpánů z domku č. 65 ve Chvalčově Na Kútku
© Alžběta Stanovská (Vejrostová), stanovska.alzbeta@gmail.com
